VÍtejte na cestovatelskÉ strÁnce

Stránka je věnována šesti dobrodruhům, kteří jedou v létě 2009 třemi žigulami na východ do Kyrgystánu přes a skrz bývalé sovětské republiky.

 

Česká Republika --> Slovensko --> Ukrajina --> Rusko --> Kazachstán --> Kyrgyzstán

Plánovaný odjezd 10.7.2009 a návrat někdy v září 2009



zápisky z cest..

Final video - 20 minut


13.8.09 az 20.8.09 RUS/UA - zbytek výpravy Po pohodove noci na stojance razime na hranice smer burzoazni zapad. Dovidame se, ze peklari prodali zigo za tezky tenge a valijou dom vlakem. Na hranicich fronta, vedro a nuda. Uz nam docela vadi, jak si vsichni celnaci mysli, ze do KGZ jezdi zasadne narkomani. Rusky celnici klasicky profesionalove (ac sme to necekali, nejlepsi celnici na ceste byli krom kyrgyzskejch prave tu russti) Dokonce s nama vypsali dobre znamej papir a jeste nejakej navic. Na Ukrajinu uz to takova pohodicka nebyla, prudu na pohled zvestoval asi devatenactiletej celnik, kourici lehky Malbora. Nastesti se vyradili prikladnou buzeraci Rusu pred nama, takze uz nebylo dost energie. Bagaz kontrol se pri otevreni kufru modryho zigula zhrozil a prohlidku vzdal. Potkali sme tam docela optimistyho Nemca, kterej vyrazil starym eskortem na prevoznich SPZtkach do Ciny. Zrovna se vracel na UA a hrozne se divil, ze potrebuje do Ruska viza. Ptal se nas, odkad sme vedeli, ze potrebujem viza. Po jednoslovne odpovedi "internet" neskryval svy prekvapeni. Nemel viza do zadne zeme, ani zadnz info, ale za to mel peknej slamak. Kdovi kde je mu ted konec.
Dalsi dny zevlime po UA, hledame dobrej flek u more tak, kde nam to poradil jeden bohatej Ukros. Byli sme radi za dalsi lekci vychodoslovanskyho vkusu a smyslu pro peknou dovolenou, ale na plazi zastavne uniobunkama sme nakonec nespali a vyrazil smer zakarpati. Po ceste si kluci z hnedyho zigase nechali menit brzdovy desticky. Servisak slouzil v KGZ a taky od tam jel autem dom. Tehda zas tolik moznosti nemeli..Po ceste do Zakarpati menime motorovej olej na servisni rampe u silnice a jak spravni Ukrosi lejem starej do kra. V Zakarpati nas prudili peckosi za pretizeni aut, vahy nemeli a vysvetlovali nam svoji matematickou metodu vysky zadniho narazniku. Nakonec byla aji chvilu sranda a valili sme dal. Rano nas budi Karosa chrudimske cestovky. Nekteri delame, ze spime. V planu je vystup na poloninu, kterej konci 100m pod vrcholem, tezkym zapadenim modryho zigula do metrove brazdy od zilu. Asi hodinu ho tahame a dal pak nepokracujem, pro nedostatek nadsencu k dalsimu motorizovanymu vystupu.
Vecer sme chteli okusit "Cesky kemp", ale byl zrovna obsazenej Matoraj rallye - timto vzkazuju klukum na ctyrkolkach z Prahee - neumivejte ty ctyrkolky v potoku kdyz vam to Ukros zakazuje a mate tam vapku.
Vidina dobryho jidla nas zene do Cetnicke stanice v Kolocave, kde nas ceka rizek s bramborama. Potkavame tam partu 4 prazskych cyklistu a motorkare z ostravy, kteri bavi historkama celou hospodu. Den potom spime v narodnim parku a behem noci nas chyta dalsi otrava u nekterych horsi nez potom slavnym beranovi. Nevime z ceho to je, protoze kazdej jedl neco jinyho, bud uz to trva dyl, coz se nam ale nezda kvuli projevu u vsech s odstupem nekolika hodin, nebo meli v cetnicke v nadobi nejaky breberky, nebo nevime. Nasledujici den byl rozhodne docela narocnej, pac nas cekalo 200 km, nakup na trzistu na dom a prechod hranic, kdy sme se bali aby nas nedalli evropani do karanteny pro podezreni na nejakou dnes moderni zvireci nemoc. A ted uz sme doma...

SKEBLOPEKLO - cesta domu Celkem jsme se rozdělili třikrát: poprvé kvůli vízům v Biškeku, podruhé kvůli výstupu na horu ŠkeŠu (4505 m) a třetí rozdělení nám bylo osudným. Na vině byla velká touha spatřit Titanik na nekonečných písečných pláních a vykoupat se ve vysychajícím Aralském moři.
Posádce Škeblopekla nedělá problémy jezdit se sirkama v očích, tudíž na tuto skutečnost vsadili a vydali se na Aralskou misi s tím, že ostatní dojedou v následujících dnech. Sotva stačili ujet 60km od rozdělení, už tu byl první problém - urvala se Panhardská tyč a nešlo jet, protože uvolněným koncem prodírala pneumatiku. Profesionální povolování šroubu M19 pomocí sekery nedopadlo podle plánu a tak sem ju urval!!! Na to že nám něco upadne zme byli zvyklí a tak jedem dál. Rozjedu se a při sebemenším vychýlení volantu zadní náprava cestuje z leva do prava a boky pneumatik se odírají o blatníky. JÉÉÉ!!! No nic - obracíme a jedem zpět do Aralu rychlostí 30 km/h :((( Spíme před branami města a další den jedem na bazar (trh), sháníme novou tyč a maséra (mechanika) se svarkou (svářečkou). Po dnu stráveném v péči Nurbika vyrážíme opět směr Titanik a móóóře.
Zatím jsme ztratili jen jeden den - to ale nevadí - i tak to stihnem! Fotíme se u zrezlých torz lodí (většina plechů z trupu je upálena autogenem a místní z nich mají ploty a střechy). Postupujeme dál po dně a toužíme spatřit hladinu ustupujícího Aralského moře. Všechno kolem nás je poseto bílými mušlemi, které stojí za foto – stavíme, fotíme! Řikám Škeblovi, že 150 fotek už fakt stačí a že jedem dál k vodě. Dám zajedna a BRUTÁLNĚ SE ZAHRABU AŽ NA PUPEK!!! 17:36 místního času…… ……pokáceli sme čtyři z pěti křáků co byly v okruhu asi 1 km po ruce, narvali sme je pod kola a kdyby v poušti, kde prší tak jednou za rok, nezačalo lít jak z konve, asi se vyhrabem…. ….00:47 v rozmáčeným písku sme za pomoci polní lopatky ujeli asi 20 metrů, vzdáváme to, Šůša před spaním plánuje ranní lov velbloudů, kteří nás vytáhnou na pevnou půdu.
Naštěstí se potvrdilo pořekadlo „Ráno moudřejší večera“ – pod jasnou, prosluněnou oblohou si můžeme dovolit naše oblíbené kramaření a vyskládáváme komplet všechno ven. Odlehčený žigo se na suchým, ztvrdlým písku chytá, zastavujeme asi 300m na trávou prorostlém povrchu a můžem vesele kramařit zpátky. Začíná jít do tuhého – ztratili jsme už dva dny. V Aralsku berem plnou a pro jistotu i 10 l do kandáku, zásoby vody a připravujem se na pouštní přejezd Aralsk – Aktubinsk.
Cé cé á 50 km za Aralskem při osmdesáti kilometrové rychlosti pravé spodní rameno nevydrželo nápor místních cest a praská. Jen díky mistrným zkušenostem a bleskovým reflexům profesionálního šoféra Šůši nehoda probíhá v poklidu a s urvaným kolem jedeme 20 metrů po vaně. Diagnostickým pohledem zjišťujeme, že je to v háji – jsme uprostřed ničeho a nikde ani živáčka. Za tři hodiny jede kolem autobus. Jeden z cestujících je naštěstí mechoš a říká že nám to zpraví. Jedu s ním do nedaleké dědiny – Sekseuil. Piju čaj s ptie moloko (s velbloudím mlékem) a sušenkami, jím chléb s velbloudím masem a vykládám odkud že jsme a ve kterém roce je žigo vyrobené. Po jídle sháníme pravou spodní lapu (rameno) – nikde v dědině není automagazín (kšeft s ND) tak objíždíme jeho kamarády a na večer tak u 15. známého máme konečně štěstí.
Při setmění už tušíme, že se nestíháme vlézt do pěti-denní lhůty tranzitního víza. Pohled mechanika, který zjišťuje, že mu kamarád dal horní a ne spodní rameno to jenom potvrzuje. Oprava by trvala další dva až tři dny – v tuto chvíli je nám jasný, že Škeblopeklo už do Brna nedojede. ///Přemlouvám Škeblu: auto zpravíme, pojedem do Astany pro kazašský a ruský víza a do Brna DOJEDEM!!! - trvalo by to min. další měsíc, najeli bychom 7000 km navíc a stálo by to každého dalších 20 litrů - Škebla se nenechal ukecat a urputně balí///
Přespáváme u nového majitele Lady, ráno nás odváží na nádraží a domlouvá s průvodčím, že smíme za 5000 tenge cestovat v přeplněném vlaku do Aktubinsku jako černí pasažéři. Z Aktubinsku jedem 500 km do Uralsku autobusem, protože železnice vede přes Rusko. V Uralsku na poslední chvíli Škebla kupuje lístky na vlak (předběhl asi 10 lidí) a Sůša stojí u abměny valjut (prostě směnárny) a pořvávají po sobě přes celou nádražní halu kolik je třeba ještě vyměnit na lístky do Kyjeva. Cesta vlakem je v klídku, jedem sami v kupéčku… spíme. Všechny hranice jsou po železnici bez problémů, kromě UA – PL, kde celníci běhají s vrtačkama a rozebírají celý vagón, všechny tapecy, světla, postele, podlahy, stropy a vynášejí tři obří pytle pašovaných cigaret. Mezi tím jsme stihli vyměnit podvozky z východního (1520 mm) na evropský (1435 mm) rozchod kolejí. Pak už jsme se hladce dokodrcali domů.

12.8.RUS Rostov nad Donem Byli to cigani. Rano se snazili prodat Pancovi bizuteri s tim, ze je to zlato a tvrdili ze nemaji na benzin. Taky rikali, ze jedou z Litvy do Rumunska, nechapali sme co teda delaj u Saratova. Modrej a hnedej zigul dojeli na nasi starou znamou autostojku v rusku u rostova. Tesime se na prvni sprchu po nekolika dnech. Navstivili jsme volgograd a pamatnik padlym obetem oblihani tohoto mesta za valky. Ted uz se pomalu psychycky pripravujen na prejezd dalsich tentokrat rusko-ukrajinskych hranic a myslime na skeblopeklo posadku jak asi bojujou v kazachstanu... Neuspesne se s nima snazime spojit - snad jsou v poradku.

11.8.2009 RUS Litujeme predchoziho rozdeleni vypravy. Skeblopeklo urvali uprostred poustniho prejezdu predni kolo, auto obratem prodali za 30 000 tenge a cekaji v Aqtebe na vlak. Bojime se, co jim na hranicich reknou na to, ze jedou bez auta. Drzime klukum palce a cekame na nejnovejsi info. Modrej a hnedej zigul prekrocily hranice do Ruska, dvakrat se konalo auto ven a kompletni prohlidka veci a drogovy psi, byla to pruda a trvalo to 4 hodiny, taky diky tomu ze nas zrovna potkala peresmenka. V Rusku se vali. Spime mezi Saratovem a Volgogradem. Vedle nas kempujou Rumuni s bulharskou a rakouskou espezetkou, mame podezreni, ze sou to cigani.

10.8.2009 KGZ/Kazachstan Vyrazime domu (6.8). Z Bishkeku na nejblizsi hranice je to sama vesnice, spime 200m pred zavorou u vojaku, aspon to mame rano kousek. Kazdej druhej mistnak ma v nizine pred barakem zaparkovanej kombajn a tvrdaci s nim jezdi i v noci bez svetel. Vystup z KGZ provazela jenom pasova kontrola a bylo to. Vstup do Kazachstanu uz tak hladkej nebyl. Pasazeri musi jit pesky a cekat venku, dokladovi majitele aut zustavaji sami v celnici. Vyplnovani soustavy rusky psanejch formularu bylo to nejmensi. Bagaz kontrol meli na starosti nejaci mladi blbecci, pruser sme tusili jak probirali Rusaka pred nama - cely auto vykramovat, prolezli mu kazdou tasku, krabicku s mydlem.. Rikal, ze tam je uz 3 hodiny. Po uspesnym vypsani vseho a odjeti Rusaka se vrhli na Horkysa, kterej s vidinou brzkyho prechodu hranic najel na jamu prvni. Veci ven, prohledany vsechny tasky, auto prozkoumany od vrchu po zem. V mezicase zabavili nekomu jinymu hrozny a umyli si je Horkysovou vodou. Natahovali to, prvni auto kramovali vic jak hodinu a nakonec Horkysovi zmizel nuz polozenej vedle auta. Modrej zigul najel na jamu nastesti v case stridani smer, tudiz nase dalsi 2 auta prohlidce usla a projela do KZ. Cely to trvalo asi 3 hodiny a dost nas to pobourilo. Jedem dal do 5ti do rana, zastavuje nas prekvapive malo policajtu, ale o pul ctvrty nas jedni sekyrujou pul hodiny. Mistnim hlidkam nezastavi kazdy desaty auto, ale nic si z toho nedelaji. Kdyz na nas piskaj a mavaj potom co projedem, taky nestavime. Modrej zigul po ceste zjistuje ze ma rozbity sklo pravyho predniho svetla a jedno pridavny dalkovky. Taky musi 2x do pneuservisu, ale jinak dobry. Pri oprave gum se kolemjdouci ptaj kudma jedem a vyznamne nam poklepavaj na ramena. V noci nas este prekvapuje zmatenej mercedes na oddelene dvouproudovce v protismeru. Po ceste potkavame plno ucastniku Mongolia rallye. Kazasska rodinka se s nama nadsene foti na krajnici pod dojmem, ze jedem zavod. Do Aralu dojizdime dalsi den (8.8.) kolem pate, kupujem sroubky na pomalu odchazejici zahradky a hledame lode, za sera nenachazime nic a Skeblopeklo lame panhartskou tyc. Na dojeti do servisu ju museli odseknout sekyrou. Peklari zustavaji celej dalsi den v servisu a zbytek jede smer hranice, aby nas (jak rika Skebla) nevyhostili vsechny. Prejezd Aral Aqtebe sme si docela uzili. Podvecerni Aqtebe vypada moc dobre, vsude u silnic barevny svetylka, na kruhacich a krizovatkach svetelny tyce hrajici vsemoznyma barvama..vanocni vyzdoba Brna nuda. Zaciname do zigulu brat osmdesatku (stoji tu asi 5,50) tak uvidime co to udela.

3.8.2009 Kyrgyzstan V Bishkeku se na jeden den delime, posadka Skeblopekla jde druhej den vyrizovat vizum a zbytek vyrazi smer jezero se spanim za Bishkekem a oslavou Pancovych narozenin. Druhej den se stastne shledavame u jezera a grilujeme berana z mistniho kseftu z masem. Dalsi den se beran temer vsem ozyva v zaludku. Nasledujici 3 dny nas opousti vrchem spodem. Vjezd k jezeru severne hlida vyberci brana, kde se plati 500 som za auto. Byli sme jedni z poslednich aut nasledujicich trech dni, ktery branou mohli projet, protoze se v nedalekym meste konal sjezd prezidentu okolnich statu. Dny u jezera nam zprijemnovaly kolony policejnich aut a hlidkujici mistni a rusky vrtulniky. Cesta pokracovala smer Karakol, kde sme odevzdali mistni charite stany pro sirotky od Lenky Vilimove. Nasledujici dny se odehravaji v duchu pokorovani naseho vyskovyho rekordu v zigulech. Prvni vyjezd z mesta Kyzil Su skoncil ve vysce 2800m tahanim aut rukama nohama a drsnym horskym terenem. Nakonec sme spali v 2715m, v horach severne od Karakolu. Na mape je cesta protkana nekolika viskama a je znacena zlute, ale kolikrat sme radi, ze projedeme, podemlety useky, zavaly.. Cesta vedouci prusmykem 3800m neni moc pouzivana a oddeluje 2 svety. Blizsi strana se podoba Tatram na podzim. Cesta splhajici se vzhuru je vytesana ve skale, siroka na Zill a v nejvyssich mistech obehnana zavejema. Po prejeti prusmyku se dostavame do postapokalyptickyho sveta. Za cca 4 hodiny projelo 6 aut. Mapou slibovana vesnice lezi v prasne kotline a sklada se ze staryho arealu, slouziciho jako vyrobna kravskych hoven k topeni a sesti baraku, obehnanych neprostupnou zdi. Dalsi vesnice lezi za polorozpadlym mostem pres reku, kterej hlidaji vojaci, co dal nikoho nepusti s vysvetlenim hranicniho pasma. Z mostu jsou videt opusteny tovarny, domy a v dalce na prvni pohled nikdy neobyvany panelaky. Lepsi nez Fallout. Po ceste zpatky potkavame osamelyho Rakusaka brazdiciho pustinu na BMW. Pres nase rady se vydava dal s odhodlanim a nadeji, ze vojaky uplati. Potkavame samopalniky. Chcou po nas propustku a este neco, ale ne moc vehementne tak jedem dal. Asi za hodinu, po nezdarenym vyjezdu do hor, Skeblopeklo pichli a dobrodruha potkavame znovu, jak se taky vraci. Spime na neodvracene (tatranske) strane prusmyku. Pres noc teploty klesaji k nule, zavisle od vysky. Vratili sme se na jizni stranu jezera, doplnili zasoby a vyrazili vzhuru z mesta Barskoon. Po ceste ochutnavame mistni jidlo, ktery nam domluvil Skebla - aufshlus a sherpes, neznali pomeru se nemuzeme rozhodnout co si dame, ale Skebla nam nastesti objednal vsechno. Bylo to dobry. Spime pod prusmykem ve 2300m. Cesta vypada privetive (udusana hlina) a jezdi po ni i kamiony. Je nam zahadou kam. Rano nam po nekolika km brani v ceste zavora, kde nam hlidac rika, ze bez propustky navrch nemuzeme. Za 300 som na auto, to ale najednou slo. Pri rozmluve s vratnym, prijizdi v americky fordy s majakama a za nema 10 trucku MACK, s cisternama s naftou a vydavaji se splhat stejnym smerem jako my. Sledujeme kamiony, jak bojujou s neuveritelnyma serpentynama. Nase cesty se nakonec rozdelujou ve vysce 3600m, my smer prusmyk, oni neznamo kam. Po ceste nas kyrgyzska rodinka v Nive zve k nim do vesnice, to ale jeste netusime, ze by tam nase auta asi nedojela. Taky se ptaji, jestli Horkys neni albanskej bojovnik, ze tak pry vypada. U puvodni cesty na prusmyk je znacena objizdka, coz je cesta vyjeta v blate ve stepi na nahorni plosine. Po ceste modrej zigul prorazi olejovou vanu, coz provizorne resi rusky dvouslozkovy lepidlo. K oprave se nachomitli 3 vojaci. Vzhledem k velkejm mrakum a mizive nadeji na prujezd v pripade deste otacime a vezem vojaky neznamo kam. Hnedej zigul nalozenej Horkysem, Pancem a jednim vojakem nezvladl prujezd pres obtiznej teren a kamenem zasekava lanko rucni brzdy v poloze zabrzdeno. Vojak s kalasnikovem na ramenou se vrha pod auta a ranama kladivem stredoasijskyho razu kolo uspesne odbrzduje. Vojaci nadseni nasim komunikacnim zarizenim po ceste nadsene vysilaji. Jejich GAZu 5 km zpatky smer pustina upadlo kolo (jestli to dobre chapem). Vezeme je ve smeru kolony kamionu a dojizdime k velkymu povrchovymu dolu. Dozvidame se, ze tam kanadani tezi zlato. To by vysvetlovalo mistni novy auta a peknou silnici. Zkousime znovu zdolat prusmyk puvodni trasou a i pres pochybnej nalomenej most a cestu po popadanym kameni se dari a ziguliky se ocitaji ve vysce 4038m. Nadsene se fotime a rozmyslime co dal. Skeblopeklo zustava s odhodlanim preckat zde noc a rano vyjit pesky jeste vys. S nemalejma obavama se zbytek vypravy presunuje nocovat do podhuri. Kluci ze Skeblopekla ve zdravi uspesne zdolali 4500m. Modrej zigul mezitim vymenil spojkovou lamelu u amaterskejch mechaniku, kteri byli jeste k tomu debilove. Pomalu se vracime do Bishkeku, posledni noc u jezera. Dalsi den dostal modrej zigul ozdravovaci kuru v podobe novych silentbloku na napravach. Pred Bishkekem potkavame anglany jedouci Mongolia rallye, rikaji ze z Londyna jedou 18 dni.. Spime v Bishkeku na parkovisti. Dneska (6.8.) zevlime po meste, navstevujem internet kavarny s nervy drasajicima komplama a Skebla ma jit odpoledne vyzvednout rusky vizum, tak snad to dobre dopadne. Zitra rano planujem prekrocit hranice Kazachstanu a zahajit druhou etapu Desert Asia Rallye. Malo spanku, hodne jezdeni, offroadu a konverzace s kazdou policejni hlidkou.

27.7.2009 Bishkek Zakladni questy dnesniho dne je Skeblova ruska ambasada ve spojeni s vizem na cestu domu a povinny ruceni na auta. Ambasada nic moc, rekli Skebovi ze ma prijit az zitra. Povinny ruceni byl taky docela boj, protoze nikdo nevi kde ho sehnat, kdyz ho maj automaticky k tem SPZtkam. Nakonec sme se k tomu probojovali a pojistili se, clovek nikdy nevi... Aktulizace davame jak muzem, ale ne vzdy je to technicky mozny. Zdravime vsechny domu a dem premyslet co s tou ambasadou...

26.7.2009 Talas Kyrgyzstan Po peti dnech zavodniho tempa konecne odpocinkovej den. Spime do 12, zevlime, posadka Skeblopekla nadsene preskladava veci v kufru a v kabine sem a tam, tam a zase zpatky. Kyrgyzove se prisli zeptat odkad sme, kam jedem, z jakyho je auto roku a "cesi na sajuzkych masinach?" Zaciname mit podezreni ze se to uci ve skole, v hodinach ceske konverzace. Krom toho, ze modrej zigul prestal dobijet se nestalo nic, nastesti to byl jenom vypadlej konektor u altecu. Horskej prejezd mezi Talasem a Bishkekem vypada jak v Alpach, krasna nova silnice a dokonce i tunel. Nejvyssiho bodu sme dosahli 3335m, uz ale od 2000 se zigulum vubec nechce a vyjet nahoru chce trpelivost. Kochame se, fotime a kupujem kumis, aby sme vecer zjistili ze nic horsiho sme zatim nepili. Neda se sviti, jinej kraj, jinej mrav. Na hranicich sme si zapomeli koupit strachovku, tak se ted trochu obavame. Policajti je videt ale nechcou a nakonec nam ridit dodavky rika, ze pojista se tu plati zaroven s SPZtkou, takze ji ma kazdej a peckosi to nekontrolujou. Vecerni spani v horskym lomu jak z postapokalyptickyho filmu ve vyssce 1600m.

25.7.2009 Kazachstan- Kyrgyzstan Talas Tak a sme tady. Kazachstan byl drsnej. Prvni 3 dny nonstop stridani se za volantem - prehazovani kol - oprava pneumatik - opravovani aut a zadny spani. Trasa nakonec byla zvolena pres Achtebinsk a jak sme se k nemu blizili, pribyvali lepsi a lepsi historky. Kazassti kamionaci nas varovali uz 100km pred mestem, ze tam sou chuligani a na vecer ze oni do mesta nejedou. Po ceste uz zacinaly pravy prasny cesty, kde za nocniho provozu pomalu nema cenu svitit, pac je pekne videt tak na metr zvirenyho prahu. Uz za tmy pred Achtebinskem nam ostraha benzinky ukazovala, ze ve meste nas podrezou. Hned se nam jelo lip. Po kratke porade bylo rozhodnuto, ze se nebudeme s nikym bavit, nikomu zastavovat, pojedeme podle planku co Skeblovi nakreslil jiz zminenej kamionak a kdyz budou cedule na nas smer, maji prednost. Na prvni krizovatce, opacnym smerem nez ukazovala cedule, si Skebla nasel kamosa v nove nablyskanym SUV a jal se ho nasledovat, ze nas provede mestem. Provedl a nastesti nas nezarizli. Nas oblibenej tranzit pokracoval do trech hodin rano a v 6 zas dal smer Aral. Cesta Achtebinsk - Aral, je na mape znacena jako hlavni tah. Do Bishkeku to de jinudy uz jenom pres Astanu cca 1500 km navic. Hlavni tah. To co prislo sme fakt necekali, uz se nesmejem lidem co nam rikali ze do Kazachstanu jedine jeepem a nakladakum co jezdi pres Moskvu. Kdysi tu cesta asi byla, ale ted uz z ni zbyl jenom nasep, kolem kteryho je pisecna step a v ni vyjezdeny brazdy od Kamazu. Plno vyjezdenych cest vede sem a tam a orientace probiha podle nasepu. 200km surovyho Dakaru, prumerna rychlost 20 - 30 km. Od svitani do soumraku a byli sme radi, ze tam nemusime nocovat. Byl tam docela provoz, terenni dodavky, Kamazy a jiny nakladaky, koren v novym mercedesu co tam jede asi doted a pak bojovnici s kamionama a jeden s autobusem. Kdyz sme si delali obed tak na nas este vesele troubil a maval. Odpoledne se ho pasazeri snazili na pisku marne roztlacit. Zustali na noc v pustine.. Jak to valcili tahace s navesem evropskyho provedeni nechapem doted. Za to uz je nam pomalu jasny proc Dakar vyhral Cagin s Kamazem.. Kazasi cestu buduji, ale zrovna zacli. Peklo tym po ceste stihli urvat vyfuk a nasledne ho za pomoci mistniho poustniho jezedaka privarit. V noci sme dojeli do Aralu a lode v pousti se bohuzel nekonaly pac sme museli kvuli tranzitnimu vizu razit dal. Vzdalenosti mezi mestama sou tady treba 200km a policajti co nas v noci uprostred niceho stavi v neoznacenym rezavym ziguliku a neumi si v pasu precist ani Ceska republika nas docela znervoznujou. Skeblopeklo kazdou zastavku kramujou kufr a radi vybaluji a zabaluji, nastesti se jim zasek zamek od kufru. Dalsi den nam servisaci rikali, ze uniformy se tady prodavaj v ksefte. Parkrat se nas snazil v noci nekdo zastavit jenom tak, ale nastesti mu to zatim nikdy nevyslo. V Qizilorde musel modrej zigul do servisu vymenit silentbloky u zadniho kola. Krom toho na nej pri startovani neplatilo ani kladivo. Pri pujezdu Turkestanem (mesto) nas pecky staveli 5x na 5ti km, pekna pruda. Za mestem nas brali s umyslem neskryvane buzerace a hned rikali, at solime love. Nebyli ale dost tvrdi jak Ukrosi a vyvazli sme. V sobotu zacal starter poslouchat. Byl to vypadlej konektor, ale kdo by cekal ze to kluci z Toggliati vymysleli tak, ze se kvuli tomu musi rozdelat malem pulka zigulika. Pri oprave nam sofer kamionu, opravujici svoje Volvo naproti, donesl meloun. Peklotymu uz de otevrit kufr (vybaluji a zabaluji vesele dal). Tesne pred hranicema stihla ruka zakona jeste dostihnout modry zigo, jak jede 75 na 60tce. V dodavce sme chvilku povidali, peckosi se zasmali co to mame za sunku a pustili nas. Obecne se vsichni divi jaktoze Cesi neprijeli mercedesama a maji nas za somraky. Prechod hranic do Kyrgyzstanu probehl necekane hladce a celnici byli prekvapive vstricni. Kyrgyzec dokonce mluvil anglicky a nebyl spolcenej ze smelarema za plotem. Za hranicemi je pekna prehrada s hrazi s vytesanym asi 20ti metrovym Leninem. Spime v alejich mezi dedinama (25.7.).

22.7.2009 Odysea pokracuje Asi sa nam blyska na lepsie casy, pretoze sme vcera prvykrat od startu dokazali vstat presne v cas,ktory sme si vecer dohadovali. Klasicky byva dohodnute 7am a vstyk sa kona o 9ej, tentokrat sme naostro mali budicek o 4ej rano, t.j. 2:00 moravskeho casu! Dobry to napad bol, pretoze pri naslednom prechode rusko-kazasskych hranic sme stravili pol dna. Do hranic nas stihli este pozdravit 2 policajne hliadky(za vcerajsok ich bolo dokopy 10, dnes zatim 5),najviac ich zaujima rok vyroby nasich tatosov, odkial sme a kam ideme. V Kazachstane zatim nase peniaze nekoncia zazracne v kapsach "ochrancov zakona", jedine na hranici sme museli dat 15$ za A5ku, ktoru Rusovia ci Ukrajinci poskytuju neobmedzene zadarmo. Samotny prechod na ruskej strane bez problemov. Pri vymienani penazi sme sa stretli s fenomenom tzv.radikalneho padu meny, kedy nam vekslacka menila 1 USD za 146 Tengov a len co sa od nas odvratila a dosiel na radu Horkys, oznamila mu, ze kurz klesol a za 1USD mu da 140 T :-D 6-15-rocne detiska predavajuce mrazene mineralky sa s nami "zapadnakmi" chceli bavit hlavne o sexe - prva suvislost pre nich s clovekom zo Zapadu... Raz krajiny - rovinata rovina - nam pripomina Rusko, avsak stada divokych koni, dvojhrbe tavy a nahrobky s polmesiacom namiesto kriza jasne ukazali, ze sme slovansky svet nechali na dalsich 20 dni za sebou. Sice sa tu pouziva troska skomolena azbuka, ale z hovoreneho slova uz nerozumieme ani to "kazde piate slovo". Kazasi to chapu a tak rozpravaju rusky. Zatial vsetci tu rustinu ovladaju. Inac po trocha "studenych" pozdravoch Rusov sme tak priatelskych ludi uz ani necakali. Od policajtov, cez securitakov v banke az po 20 ludi, ktori sa pri Pancovi a Horkysovi za dobu vyberu penazi z bankomatu pristavili. Dokonca aj Kazach studujuci v Prahe sa tam nasiel. Maju vyrazne aziatske rysy, akurat su vysoki. Uz sme zvazovali, ze zavedieme dennicek ciste o opravach a poruchach aut - za vcerajsok totiz pribudli tieeto: defekt u Pumy(hneda), u Zavodnika(modra), poobede rozdratovana pneumatika(zasa Puma)a hned v zapati prehriatie motoru a zaseknutie brzdy na zadnom kolese v dymovom prevedeni (modry). Za dnesok sme uz stihli pichnut dalsiu gumu(Puma ma na defekty asi talent, lebo to uz bol stvrty:). Ked sme v prvych osadach videli domceky splacane z hliny, necakali sme, ze v meste Atyray najdeme prepychove namestie s takym malym Kremlom;) oprava 3 gum o 21:00 vysla na cca150Kc, nase zabrzdene koleso nam diagnostikoval iny servis zas uplne zadarmo - samozrejme tiez davno po prac.dobe. Ako diky dostali ceske pivo, ktoreho dobre meno sa dostalo az sem. Este sme dnes kupili novu gumu namiesto tej vybuchnutej a vyrazili z Oralu smer Abchebe. Po opravach sme non-stop celu noc pokracovali v ceste, kedze sme museli kvoli zlej ceste zvladnut obchadzku cca 1000km. Adrenalin z nocneho cestovania po maximalne neosvetlenych usekoch stupol potom, co na benzinke, kde sme tankovali, securitak pytal od Lukasa tengy a siahal pritom na zbran. Vedro je drsne, v autach vyse 50 stupnov, Zavodnik kvoli vadnemu chladicu do toho musi na plne pecky topit. Sire dialky, kde nenajdete ani meter tiena, nam davaju hodne zabrat. Od Kaspickeho mora ale fuka slansi sviezi vzduch a prinasa aspo mensiu oblacnost. Dneska dokonca piesocnu burku. Nejaky ker na zachod tu je vylozene luxus. Mame pred sebou este 2000km na 3 dni, z toho polovice travime opravami. Vratit sa nemozeme, aj keby sme chceli, pretoze Skebla uz nema vstup do Ruska... Drzte palce, zdravi Ladacrew!

RUS Astrachan 20.7.09 N 46 23 35.2 E 047 59 51.6 Rano zacalo cvicnou vymenou termostatu. Spatnej nebyl, pac modrej zigul furt pekne topi, takze muzem na palubovce smazit rizky. Dil na rusky auto koupenej v Rusku je prekvapive z Polska.. Aspon ze pri servisovani na kraji cesty sla kolem mistni byznysmenka a strelila nam par pirohu k snidani. Cesta Volgograd - Astrachan se docela dala, valili sme skoro furt kilo, proto nechapem, proc nam trvala 8 hodin. Zacinaji tu ty pravy pustiny, nekonecny roviny, stovky km bez moznosti zastavit ve stinu. A kdyz uz se konecne moznost naskytla, schovavali se tam 15 cm velci pavouci. Horkys po ceste pichnul a pecky nas braly celkem trikrat. Skasli pouze Skeblu, ale vyvazl z toho za 3 piva. Spime v Astrachane na autostojce. K veceru jeste stihli mistni mechanici vymenit vodni pumpu v modrym zigulu, snad uz si nebudem muset poustet pres den topeni. Rano jedem vstric Kazasskymu rallye, cumime na mapu a kroutime hlavama co sme to vymysleli - 2500 km za 5 dni v techhle podminkach a s takovyma autama.. Stihnout to musime, jinak nas vyhosti a nepusti pak domu. Nove pridany fota posilame mmskou, tak nevime jaka bude kvalita. Jedinej kdo se na nas tady za celej den usmal, byl iranskej kamionak, kterej jel stejnym smerem.

RUS Volgograd 19.7.09 Zapad Ruska vypada jak Nemecko. Velky hezky dalnice, plno peknych benzinek, drahy auta.. Modrej zigul se furt prehriva. Pri vymene vody v chladici jsme urvali vypousteci ventil. Je zalepenej pravym ruskym lepidlem, uvidime jestli vydrzi (snad jo). Zigul se hreje furt, venku je 40 ve stinu a my si topime v aute vyrobenym pro zimy na Sibiri. Po ceste nas stihli skasnout policajti (DPS) za rychlost (i kdyz sme poctive dodrzovali co sme mohli-radarova past). Z puvodnich 1500 rublu za auto to spadlo na 720 dohromady, aspon ze tak. Zitra zkusime vymenit termostat a uvidime. Kazachstan bude rally. Po opusteni dalnice Rostovk - Moskva se Rusko meni k horsimu a lidi sou nejaci neprijemni. Saslik u silnice si tady uz asi nedame. Hlavni tahy sou tu pekny vicemene vsude. Volgograd projizdime za tmy a na to ze je nedele 10 vecer to tu neuveritelne zije. Ksefty, mycky, opravny, vsechnomozny otevreny nonstop. Rusaci asi nikdy nespi (nedivil bych se). Vsechno je tu velky a silnice brazdi pravy americky trucky s obyvakem a koupelnou.

UA/RUS 18.7.09 N 47 41 24.8 E 40 04 52.8 Den zacal peknym probuzenim na louce, vedle dalnice pri teplote 30 ve stinu. Vyrazili sme smer prechod Krasnodon. Po ceste modrej zigul najel do takove diry, ze buchla guma a je na vyhozeni. Je v ni dira jak dlan. Pred zavorou je tezkej monopol prekupniku s povinnym rucenim. Sou domluveni s vojakem u zavory, kterej tvrdi ze bez ruske pojistky nas z Ukrajiny nepusti. Vydridussti prekupnici chodi a nabizeji povinny ruceni za 76 euro na 2 tydny! Este k tomu chtel Ukrajinec 20 euro za to, ze sme pry moc dlouho na Ukrajine. Nejsem si jistej, ale mam pocit ze tu muzem byt az 2 mesice. Zkusili sme vetsi prechod o 50 km dal a furt stejna pisnicka. Nakonec sme sli pesky k ruskym hranicim (nekteri az do Ruska), aby nam Rusak rekl, ze staci koupit strachovku az tam. Skebla u toho stacil prosrat jeden ze dvou vstupu do Ruska, ktery muzem vyuzit. Nevime jak pojede zpatky. Asi se tam bude muset ozenit a koupit nejakyho postarsiho Zila. Vojakovi u zavory uz nezbylo, nez nas pustit. Prekupnici byli pekne nasrani a dobre jim tak debilum, a to nas este obohacovali pohadkama o tom jak maji 3 deti, ktery taky musi neco jest. Pri ukonceni pasove kontroly na modryho zigula uz ani kladivo neplatilo, tak sme museli tlacit za doprovodu znudenejch vyrazu celniku. Na vysilacce se nam ozval kamionak Tomas s Dafem z Olomouca a dal nam par tipu, jak se chovat v Rusku a poradil autostojku, kde ted spime. Skebla resi svuj jazykovej deficit tim, ze mluvi cesky, s ruskym prizvukem.

UA 17.7.09 Luhansk Dneska se docela nic nedeje. Volame do radia Hey (poslouchejte v sobotu odpoledne). K veceru sme dojeli do Luhansku u ruskych hranic, rozbitejsi mesto sme nevideli. Baraky popadany, rozboreny tovarny, diry v silnici takovy, ze auta predjizdi cyklisti. I Ukrajinci se tu boji zastavit, kdyz na ne mavame u silnice s mapou. Modrej zigul se musi dal startovat kladivem. Predevcirem vecer, sme na vysilacce chytali prazaky - zjistili sme ze mysi dira je zacpana a Barandak dolu jede, ale Petr na kopci nas nebral.

UA 16.7.09 N 48 04 01.7 E 037 36 59.9 Rano zacal modrej zigul svitit jak vanocni stromek. Misto blinkru blikaly brzdovky a potkavacky, misto brzdovek blinkr doprava. Museli sme k elektrikarovi, kam nas zavedl Juraj s pneuservisu. Tam opravili aji Skeblopeklovu antenu. Elektikar rikal, at si koupime kasicku - placatej kablik, kerej sme primontovali mezi starter a motor a zigul uz se mozna nebude muset startovat kladivem! Dostali sme pokutu, modrej zigul 100 hriven, Misa Susa ze Skeblopekla 50, protoze je vetsi bojovnik. Doprava je tu paradni, Ukrosi to soli co se da, predjizdej na krev a delaj jakoby nic. Nektery silnice sou neuveritelny, zvlast mestsky obchvaty pro kamiony pres obytnou zonu kde sou diry, ze by se do nich schoval zigulik. Obdivujem mistni lady, zvlast r.v. 2001 a vys. Zatim sme z Brna ujeli neco kolem 2500 km. Nic moc, mysleli sme ze to pujde rychlejc. Ziguli drzi/nedrzi, obcas mame docela obavy, teprv Ukrajina a tolik problemu (i kdyz nekteri delali generalku uz na Slovensku).

UA 15.7.09 Kempili sme na bezvadnym dalnicnim parkovisti, Stepan spal jako jedinej tvrdak na pravym odpocivadlo/krajnicovym asfaltu. Modrej zigul se musi startovat kladivem. Horkys pichl kolo (nuda). Na jinym dalnicnim stopu nas chteli okrast cigani pohadkou o ztracene penezence. Rikali ze ju mame my a snazili se vsude chmatat. Videli to mistni policajti a jenom se blbe tlemili. Museli sme ujet.

Vinice 14.7.09Vysilacky sou uzitecna vec. Premysleli sme jak dlouho nam vydrzi. Nekteri mezivozovu komunikaci ukoncili uz dnes. Skebla pri kontrole uchyceni zahradky ulomil antenu. Nakonec to kluci ze Skeblopekla zavrsili pozarem v kabine, zpusobenym spatnou izolaci kabelu, takze jim uz nehraje ani radio. Sou tady hrozny diry, nektery skoro na zigula. V modrym zacina bouchat zadni naprava a ma plno studenejch kontaku - brzdovky, blinkry, starter.. Horkys dostal prvni pokutu, 31 dolaru za (jeho oblibenou) stopku.

Snina 12.7.09Boj s pvrnim kopcem u Domasi prohral bohuzel bezovej zigul Skeblopeklo. I kdyz ho asi po 10ti minutach nakonec zdolal, definitivne vydechl 300 metru pred Humennym. Skebla zavolal kamosovi v Brne, kterej mu dal cislo na typka ve Zvolenu, co nam poslal telefon na Pala z Michalovcu, ze kterym sme zajeli pro Janka do Klenove. Tahle vesela parta sundala alternator, vyndala vacku, zpusobila ekologickou katastrofu a vymenila olejovy cerpadlo. Cely to trvalo asi 5 hodin, olej tekl proudem, ale zigul jede! Spime par km pred Ublou a rano snad konecne prekrocime hranice EU. Na modrym zigulu nesviti brzdovky. Palovi a Jankovi patri velky dik za ochotu a neocenitelnou pomoc.

Svidnik 12.7.09Odjezd byl dnes naplanovan na 9.00, je 11.30 a Skeblopeklo ma pred barakem rozdelanej motor a sundava remen.

Svidnik 11.7.09 Posadka Skeblopekla ma zpozdeni uz 36 hodin, volali ze do pul 8 do rana delali na zigulu (pul roku co na nem pracovali bylo asi malo) a ze k veceru konecne vyrazi. Zitra to vypada na odpich ze Svidniku. Horkys este v mezicase premluvil v sobotu po obede servisaka, aby mu dal podlozky pod pruziny, protoze mu nalozeny auto drhlo o zem. Ten rikal, ze uz ani cigani nejezdijou zigulikama. Vychodnarskej servisak asi oplachoval pruziny slivovicou, protoze pak nemohl pomalu nastoupit do auta.

Svidnik 11.7.09 Vychodoevropsky zavodnik a Poustni puma uz jsou ve Svidniku, cekame az dorazi posledni posadka Skeblopeklo. Doladime posledni pripravy na cestu a zitra v nedeli casne rano jedeme na Ukrajinu.

Brno 8.7.09 Horkysovi se včera večer, když jel z práce (stále v Brně) vypl uprostřed křižovatky žigulík. Vypl ve smyslu, že zhasly světla, motor, radio, nejely výstražný blikačky, prostě nic. Horkys řídil na křižovatce kyvadlově dopravu a když si po 15ti minutch sedl unavený do žigula, otočil klíčkem, nastartoval a odjel. Sláva nazdar výletu.

Svidnik 6.7.09 Modrej zigul uspesne zdolal zahrivaci etapu Brno - Svidnik. Spotreba kolem 8l na dalnici pri 90-100 km/h, coz znamena ze bude zrat docela dost. V noci se na me dlouho lepil a pak predjel Samuraj s brnenskou znackou, kluci meli vysilacku a rikali ze jedou na UA. Na Slovensku to po zmene zakonu uz neni co to byvalo, i o pul 4 rano se ve mestech jezdi 50 a policajti cihaj kde se da. Dalsi zajimavej ukaz nepochopitelne logiky slovenskych zakonodarcu je, kdy ve 3 rano na prazdne dalnici nepotkate pomalu pul hod zadnej kamion a pak musite predjizdet kolonu, kde jich jede za sebou 20 v cele se svozem dreva. Nechcu domyslet co by se stalo, kdy ten prvni musel prudce brzdit.. Skeblopeklo a HorkysCompany by meli na SK vyrazit ve ctvrtek v noci a pak uz jedem na ostro (pokud se jim to nerozpadne ve Starym Hrozenkove). /prvni aktualizace z telefonu - snad bude fungovat i dal na vychode../ Jo a na nocni prejezd doporucuju latte u Mekaca na Rohlence, sice z neho prvnich par hodin busi srdce, ale nemoh sem usnout ani po tech 600km.

Brno 2.7.09 videoukázka pekložigulíků

Brno 29.6.09 Letošní prázdniny (podobně jak minulý) se s cestama na východ roztrhl pytel. Tímto vyjadřujem podporu klukům z zigulikemdomongolska.cz a Jardovi Homolkovi, kterej si naložil největší sousto a jede sám na motorce skoro přes půl Asie.

 

Historie

Květen 09 - vznikla webovka o naší cestě na východ - dnes známá na adrese www.ladajede.cz

Květen 09 - proběhly 2 informační schůzky, při kterých jsme si oveřili naše geografický znalosti a práci s mapou: na první Štěpán pichl prst do mapy na Lvov a vítězoslavně prohlásil že je to Krym a jestli tam pojedem. Na druhé polil Škebla celou mapu Kazachstánu vaječným likérem, aby to v zapeti zopakoval Horkys s meruňkou.

Duben 09 - máme kyrgyzský vízum

Březen 09 - Horkys se Štěpánem si koupili novýho žigulíka. Ten předešlý nebyl dobrý.

Prosinec 08 - Poslední tyden možnýho přihlašování žigulíků kvuli dani zelenýho teroru Štepána málem zavřeli za falešnou technickou

Prosinec 08- Štěpánovi přestal fungovat žigulík, chudák sním 2 týdny nejezdil, čekaje na prohlídku a radu odborníka, kterej krátkým zhodnocení situace dolil benzín a hrdý majitel mohl zase dál vesele jezdit

Prosinec 08- kluci s bílým žigulíkem, se kterým plánují jet do Kyrgyzstánu nedojeli ani na benzínku v Bohunicích

Říjen 08- Štěpán si koupil žigulíka a nemá technickou

Září 08- Lukáš si koupil žigulíka

Byli jsme na cestĚ

42 dnů

DĚkujeme

Baltica



Aktuality

1. Února 2010

Po dlouhé době bylo přidáno video v záložce MÉDIA. Je to finální sestřih, asi 20minut takže jenom pro silné povahy.

 

26. Září 2009

Přibyl novinovej článek, kterej o nás vyšel v Brněnským deníku v záložce MÉDIA a nebo klikni SEM

 

22. Září 2009

V záložce MÉDIA je nový video

---> Historie aktualit zde <---

 

ODKAZY

allio

radioHey

rockovy radio

horkys

jedemevtomspolu

paroubek skodi

issa

czau

PoĆÍtadlo pŘÍstupŮ